Dalimil Toman: Neformální vzdělávání si pořád vydobývá místo na slunci

  • Publikováno: 24. 4. 2014

 

Dalimil Toman: Neformální vzdělávání si pořád vydobývá místo na slunci

 

Zatím stále malé docenění významu neformálního vzdělávání, touha po dlouhodobé strategii jeho rozvoje a podpory aktivit a organizací, které neformální vzdělávání realizují a hodnocení dotačních titulů. Tato tři témata rezonují v rozhovoru s Mgr. Dalimilem Tomanem, jenž v tomto funkčním období Zastupitelstva Jihomoravského kraje zastupuje neziskový sektor jako stálý host v komisi pro sport, mládež a volný čas Rady JMK. Veřejnost a neziskové organizace jej znají také jako předsedu Jihomoravské rady pro děti a mládež nebo ředitele Hnutí Brontosaurus.

 

Jaké postavení mají neziskovké organizace a tedy Vy jako jejich zástupce v komisi pro sport, mládež a volný čas?

Mám v komisi postavení stálého hosta za neziskové organizace. Tato pozice je ostatními členy přijímána dobře, otevřeně. Pokud je problém s něčím na jednání komise přijít, tak je to tím, že se komise neschází často, pravidelně například dvě nedávná jednání byla zrušena na poslední chvíli. Z toho důvodu není ani moc témat a podkladů, které by komise řešila.

 

Přestože se příliš často nescházíte, jakými tématy se komise zabývá?

Působnost komise zahrnuje dvě oblasti, kterými jsou sport plus mládež a volný čas. Pro obě sféry řešila komise v uplynulém roce dotační tituly, jejich alokaci a pravidla rozdělování. Také se aktivně zaobírala konkrétními podněty k mimořádným akcím, které se v kraji konaly a týkaly se zaměření komise. Velmi okrajově byl na jednání komise zmíněn systém dlouhodobého víceletého financování neziskových organizací pracujících s dětmi a mládeží a koncepce neformálního vzdělávání.

 

Proč přichází koncepce neformálního vzdělávání na řadu zrovna nyní?

Je to teď největší téma dosáhnout systematické podpory pro organizace, které se zabývají výchovou mládeže. V předcházejícím dotačním období se totiž řešilo jen materiální zázemí těchto organizací. Jenže ministerstvo školství dle svých vyjádření směřuje zejména k podpoře celostátních organizací a i v tomto případě se očekává vzrůstající podíl jiných zdrojů financování, a proto budou organizace v kraji hledat hůře zdroje k udržení činnosti. Avšak systém organizací pracujících s dětmi a mládeží, kterou tady v kraji teď máme, je jedinečný už například tím jak je jejich činnost rozsáhlá a jak velké je množství lidi, kteří v těchto organizacích pracují ve svém volném čase. Musíme se snažit nastavit takové podmínky, aby organizace svých činností nenechaly a neutekli z nich lidé, kteří tuto činnost dělají dobrovolně. V zahraničí, kde tyto dobrovolnické organizace padly, je po několika letech s velkým úsilím a finančními náklady obnovovali znovu. Dokud organizace fungují, tak možná nevidíme, jaký význam mají pro výchovu, osobnostní rozvoj a přípravu mladých lidí na uplatnění ve společnosti. Také možná ne vždy vidíme jejich přínos pro místní komunitní život, nejsme schopni dohlédnout množství dobrovolně odvedené práce a hodnotu znalostí a zkušeností, které vedoucí dětem a mládeži předávají. Uniká nám jak velké jsou v konečném výsledku úspory a benefity, které činnost těchto organizací kraji i státu přináší.

Protože když se organizace jednou ujme, funguje. Ale když se její činnost přeruší, je obnova těžká.

 

Co nového například řešila komise v uplynulém roce?

Z podnětu odboru vzešla myšlenka, že by měl existovat hodnotící bodový systém pro posuzování žádostí o dotace. Mohl by teoreticky zavládnout názor, že něco takového neziskovky nechtějí, protože by to přinášelo další administrativní nároky. Ale neziskové organizace při existenci jasných pravidel pro hodnocení projektů aspoň ví, podle čeho se hodnotí, jaké jsou priority, a to ocení. V dřívější praxi bylo přidělování dotací méně průhledné. Takže z mého pohledu je pro neziskové organizace zavedení bodových kritérií v přidělování dotací dobré. Hodně jsme diskutovali o tom, jaká mají tato hodnotící kritéria být. Každá organizace je úplně jiná. Existují pevně strukturované, jako je například skaut, ale taky malá místní sdružení nebo neformální skupiny. Proto je třeba najít kompromisy, aby byl systém rozdělování dotací vyvážený a všichni byli spokojení. Zkrátka, aby bylo rozdělení účelné. V tomto roce je už hodnotící systém funkční, otázka je, jak se osvědčí.

 

Kontaktují Vás NNO se svými tématy nebo otázkami pro jednání komise?

Nepůsobím ve sportovních organizacích, proto z nich uvítám podněty, které se jich týkají a potřebují je řešit na úrovni komise. Zato jsem v kontaktu s neziskovými organizacemi z oblasti volnočasových aktivit. Tím, že jsem předseda výkonné rady Jihomoravské rady dětí a mládeže, existuje silná vazba a kontakt s jejími členy. Hlavní téma, které neziskovky řeší, je podpora kraje. Řeč vždy sklouzne k financování. Které bude čitelnější, pokud budou kritéria, jak mají být organizace hodnoceny, jaký mají mít systém vzdělávání, jaké jsou na ně požadavky. Řeší se, co tu bude vznikat za systém víceletého financování z Jihomoravského kraje, jaké organizace budou takto podporovány, za jakých podmínek, na co bude podpora určena. Pro organizace jde o vyvažování zajištění činnosti a její kvality a zároveň nezavalení byrokracií a vykazováním.

 

Je zastoupení v komisích výhodnější pro neziskový sektor, kraj, nebo pro obě strany?

Že se neziskové organizace působící v neformálním vzdělávání angažují ve spolupráci s krajskou samosprávou, je přínosné pro neziskový sektor, krajský úřad i samotné komise a její členy. Jistě i pro kraj může být užitečné, že přicházíme s tématy, které neziskovky řeší, ale na druhou stranu je otázka, kdy na to kdo slyší a kdo se podněty bude zabývat. Stále se podle mne někdy ukazuje malé vnímání aktivit neziskovek, nedává se jim taková váha... Výhoda toho, že jsem za NNO stálý host v komisi, je v tom, že jsem v neziskovém sektoru přítomen u vytváření věcí, které se na komisi mohou projednávat. Budu tak schopen v komisi prezentovat podněty a názory přímo „z terénu“.

 

Podle Vás je tedy neformální vzdělávání podceňované. Jak by se naopak mohlo podpořit (i jinak, než finančně)?

Ano, to je další věc, která by se měla měnit znalost toho, že neformální vzdělávání je důležité. Je třeba to stále vysvětlovat veřejnosti, rodičům, krajským politikům. Neformální volnočasové vzdělávání si pořád vydobývá místo na slunci, což, když se vrátím ke komisi, odráží také její vnímání, zdá se mi, že nemá takovou váhu jako jiné komise. Obecně ve společnosti poněkud chybí ocenění a uznání významu práce neziskovek pracujících s dětmi a mládeží. Myslím si, že by to mohlo jít i od institucí jako je kraj. Má pro to prostor a organizace by v očích veřejnosti nabývaly na větší vážnosti.

 

Jak vypadá Vaše spolupráce s ANNOJMK a dalšími institucemi a skupinami, které se věnují volnočasovým aktivitám?

Při práci v komisi s ANNOJMK konzultuji, co je potřeba nadnést, a dostávám od ní podklady. Asociace je jeden ze subjektů, které se snaží prosadit lepší financování neziskových organizací, prezentuje je. Spolupracujeme na přípravě dokumentů, asociace zpracovává analýzy. Například u dlouhodobého financování jsou podklady od ANNOJMK důležité. Ale jednání probíhá také se svazy, neziskovkami, neformálními skupinami, Jihomoravskou radou dětí a mládeže, jsou tu příspěvkové organizace domy dětí a mládeže, střediska volného času… V tomto kontextu je zajímavé si vyjasnit vztahy mezi domy dětí a mládeže a středisky volného času, školami s družinami a neziskovými organizacemi. V neformálním vzdělávání se jejich působení překrývá. Když se všechny tyto skupiny domluví dohromady, pak je šance něco prosadit na kraji a zavést dlouhodobě udržitelný a funkční systém neformálního vzdělávání.

 

Autor:

Mgr. Dalimil Toman, ředitel Hnutí Brontosaurus

Mgr. Lenka Juřenová